Lern- und Gedenkort Schloss Hartheim

Učení, vzpomínání a připomínání - na bývalém místě nacistických zločinů eutanazie na zámku Hartheim v Alkovenu u Lince (okres Eferding).

Na konci 19. století věnoval tehdejší majitel Camillo kníže Starhemberg renesanční zámek Hartheim "Hornorakouskému zemskému dobročinnému spolku" (dnes Společnost pro sociální iniciativy), který zde následně zřídil pečovatelský dům pro mentálně a vícenásobně postižené osoby. V roce 1939 byl spolek vyvlastněn nacionálními socialisty a zámek byl přeměněn na jedno z celkem šesti vraždících center "Akce T4", v nichž bylo v letech 1940-1944 zavražděno přibližně 30 000 lidí, které nacionální socialisté označili za "nehodné života".

Mezi oběti v Hartheimu patřili postižení, duševně nemocní, vězni koncentračních táborů a civilní nuceně nasazení. Po roce 1945 byl hrad využíván jako obytný dům.

V místnostech, které sloužily jako přijímací místnost a plynová komora ve vražedném centru, zřídil v roce 1969 hornorakouský zemský charitativní spolek poprvé památník.

V roce 1995 byl na zámku založen Spolek Schloss Hartheim, jehož cílem bylo vytvořit vhodné místo pro vzpomínku, připomínku a společenskou diskusi o předpokladech a důsledcích eugeniky a nacionálně socialistické eutanazie.

V roce 1997 se spolková země Horní Rakousy a hornorakouský Zemský charitativní spolek rozhodly spojit obnovu hradu s novou koncepcí.

V roce 2003 bylo z prostředků spolkové země Horní Rakousko a spolkové vlády zřízeno Vzdělávací a pamětní centrum hradu Hartheim s pamětním místem a expozicí "Hodnota života".

Od té doby se pamětní místo ve vzdělávacím a pamětním centru na zámku Hartheim skládá z historických místností vražd a dokumentačních místností, v nichž jsou návštěvníkům nabízeny komplexní historické informace o nacistické eutanázii na jedné straně a o skutečných postupech na zámku Hartheim na straně druhé.

Výstava "Hodnota života" v prvním patře zámku se zabývá pohledem společnosti na člověka a otázkou, jak je/bylo nakládáno s těmi, kteří jsou/byli z fyzických nebo psychických důvodů definováni jako "nepoužitelní".
S tím úzce souvisí otázky, jak a kým je tato definice vytvářena, jaké představy a diskurzy standardizace a optimalizace převládají, jak se je snaží realizovat společnost a stát a jak by se naopak mohly utvářet přístupy založené na lidských právech, demokracii a inkluzi. Výstava svým vyprávěním pokrývá období od osvícenství až po současnost.