Pranýř byl v 16. a 17. století symbolem nižších soudů v Mauthausenu.
Původně stál naproti pivovaru. Kolem roku 1800 - poté, co byl tento druh trestu zrušen - byl pranýř snesen a v roce 1905 postaven nejprve u kostela Heinrichskirche a v roce 1936 na současném místě na náměstí. Čtvercový dřík vysoký 220 cm je zakončen pyramidou s borovými šiškami. Všechny čtyři strany jsou zdobeny plochými reliéfy. Ty odkazují na různé přestupky. Ve většině případů se jednalo o drobné podvody, falešné váhy, rvačky, hádky žen, podvody a podobně. Znaky zatím nebylo možné přiřadit k jednotlivým přestupkům. Na jedné straně lze rozpoznat tzv. hlavu chudého hříšníka. V horní části dříku je vyryto číslo 1583.

Na náměstí v Mauthausenu panoval čilý ruch. Byl tržní den. Mnoho stánků bylo rozestavěno v dlouhých řadách. Obchodníci a drobní živnostníci nabízeli své zboží. Bylo co kupovat: jemné látky, krásné plátno, drahé kožešiny a kvalitní kůže, ale také nejrůznější nářadí a potraviny jako sůl, med, obilí a víno.

Dětem nejvíce chutnaly lahůdky. Obchodníci se sem sjížděli z celé země, aby zde udělali dobrý obchod.

Lidé se tísnili mezi stánky. Často dlouho vybírali a smlouvali, než se rozhodli pro nákup.

Najednou se všechno zastavilo. Náměstím se rozlehl hlasitý buben: "Co se děje?" křičeli někteří. Jeden muž už věděl, co má říct: "Někoho chytili při krádeži, půjde na pranýř!" "To je v pořádku," odpověděl.

Lisbeth a Georg, kteří právě obdivovali krásné vystavené zboží, se rozběhli k pranýři na horním tržišti. Vedle čtyřmetrového čtvercového žulového sloupu, do něhož byly vytesány nejrůznější nápisy, stála stráž trhu a obcházela lidi. Přísně pohlédl na třesoucího se muže připoutaného k sloupu. Zloděj držel svou bledou tvář zahanbeně skloněnou k zemi.

Ze všech stran proudili zvědavci. "Co to udělal?" zašeptala Lisbeth. Skoro jí ho bylo líto. Georg odpověděl: "Nejspíš něco ukradl a myslel si, že si toho v davu nikdo nevšimne. Ale za chvilku se to dozvíme, přijde trhovec." "Cože?" zeptal se.

Tržní úředník stál před strážci trhu. Mávnutím ruky přikázal přihlížejícím, aby byli zticha. Pak silným hlasem oznámil rozsudek, který nad zlodějem vynesl tržní soudce. Nepoctivec musel až do večera stát na pranýři, aby odčinil svou vinu.

Po přečtení rozsudku přihlížející na odsouzeného pokřikovali. Ukazovali na něj prstem a hlasitě mu nadávali. Odsouzený musel vše snášet mlčky. Až do večera byl hlídán. Tržní stráž osvobodila zloděje z řetězů až po zazvonění zvonu. Ten se rychle dal na útěk.

Nejen zloději museli stát na pranýři. Už tehdy byl Mauthausen tržištěm s tržním řádem, který museli všichni obyvatelé dodržovat. Každou nespravedlnost trestal tržní soudce. Na pranýř se dostávali také tuláci, kteří odmítali pracovat, obchodníci, kteří prodávali špatné zboží nebo používali příliš malou váhu, lidé, kteří se hádali, prali a veřejně se uráželi, a ti, kteří žili nadměrně.

V pozdějších dobách bylo pranýřování zrušeno. Pranýřové sloupy se však na mnoha místech dochovaly dodnes.