KLISCOPE se chce stát tím vším. Nechce však být jen prostorem, nechce být jen prázdným prostorem, který má být zaplněn, spíše jej příslušná prostorovost orientuje, dává mu vlastní časovost. KLISCOPE je rozdělený prostor, probíhají jím hedvábné nitě, na nichž subjekty v něm působící mohou osamoceně viset nad propastí, ale společně tvoří hedvábnou strukturu. V této struktuře nitě nejen propojují různé skupiny a jejich projekty, ale také se ve šťastných okamžicích táhnou napříč časem. Samotné místo má být mikroskopem, který chce cítit velké a budoucí věci v přítomnosti malé. Příliš pozorným pohledem na jednotlivosti se tato rozšiřuje za jeho zády a stává se celkem, hedvábná tkanina při správném pohledu dává tušit věci budoucí nebo poskytuje směrový impuls. Množství samoúčelných oblastí, obzorů, pro skopós, zvěda, pozorovatele, její zorné pole, její účel, její cíl.